Chtěla bych si přečíst manuál pro život,
a chtěla bych oči zavřít a načíst jen to jemné duše předivo.

Když zavřu oči natékám duší Tvou,
až mi z toho srdce buší láskou.

Štěstí je mít oči a vidět krásu lesa,
Štěstí je mít uši a slyšet jak ticho plesá.

Miluji tě anděli, co chráníš mne nejen v neděli.

Ve světě žádné kotvy není,
jak by také mohlo, když je to máji poblouznění,

Láska je ta největší odvaha,
jen, chce to být klidná povaha,

Byla vám daná láska formou partnerského vztahu,

Dost možná jsem bláznem co mluví ze srdce,
možná jsem bláznem co reaguje prudce,
určitě jsem bláznem co hledá v sobě,
bláznem co patřit chce jen Tobě.

Chtít změnit svět a přitom prstem ukazovat?
chtít změnit svět a pravdu svou prosazovat?
Chtít změnit svět, až tak moc chceš na své vůli lpět?

Až mysl zjistí,
že si štěstí nezajistí,
že srdce je mír a pro mysl vlastně nuda,
tehdy objevíš ten prostor zatím,
to! je ta úrodná půda.

Jak chceš pochopit Jeho lásku,
když se pořád oblékáš v mysli-masku.

Mít čas a meditovat o Tvé kráse?
Mít čas a uvědomit se ve Tvé spáse?

Ten čas přijde až budeš připraven,
ten čas přijde až budeš světa syt a znaven.

Dar je prokletím a prokletí je darem.

jako když vypneš svět tím, že zavřeš oči,
jako když vypneš svět, co pořád kolem dokola se točí.

Proč není opravdový král králem?
Proč moudrý spokojí se s málem?
Proč pravda v tichu srdce bije a lež na pódiu se hrdě v prsa bije?